Jdi na obsah Jdi na menu
 


Indigové děti

(toto téma je vzhledem k jeho rozsáhlému obsahu v rekonstrukci)

 

- kdo jsou indigové děti?

- Jsou Indigové děti vyspělejší už od narození?

- jak se cítí indigo

- připojte se k Indigo skupině na facebooku 

 

kdo jsou indigové děti?

 

ObrazekJejich pohled působí dospěle a moudře, již po narození si svou matku prohlížejí vědomě upřeným pohledem. Velmi brzy jsou schopny abstraktního myšlení Jsou nadané a nebo talentované, velmi inteligentní. Uvědomují si ve svém nitru životní pravdu a velice citlivě reagují na nepravdu. Mají vyhraněný smysl pro spravedlnost. Jsou čestné, upřímné a nezávislé. Mají výborný cit pro to, co je správné, nepotřebují žádnou disciplínu. Naopak potřebují jasné hranice, které ale musí mít své opodstatnění. Pokud rodiče a učitelé nedovolí těmto dětem jednat podle jejich přesvědčení, vyvolají u nich hluboký odpor. Mají potíže s disciplínou a autoritami. Neakceptují vedení od lidí, kteří nemají stejné etické názory jako ony samotné; ani sociální nátlak je nedonutí k podřízenosti. Nelze je donutit udělat něco, čemu nevěří. Odmítají se řídit pravidly a příkazy, nenechají se omezovat překonanými ideály a poučkami víry. Neakceptují koncepci viny a trestu, dají se jen těžko potrestat.

 

Jsou velice zvídavé a nechtějí a nemohou přijmout žádné rychlé a jednoduché odpovědí jen proto, že to jsou tradiční odpovědi minulosti. Vyžadují dobrá zdůvodnění, odpovědi musí být pravdivé. Mívají silnou schopnost empatie, ale někdy naopak vůbec žádnou. Často se starají o spolužáky, kterým někdo ukřivdil nebo s kterými někdo zacházel nespravedlivě. Komunikují velmi lehce se zvířaty, rostlinami, jinými dětmi a s přírodou. Nejednou se lze setkat s tím, že mluví s "neviditelnými" přáteli. Často se tělesně necítí dobře. Jejich smysly jsou velmi jemné, proto je možné je snadno předráždit nebo přetížit. Jsou přecitlivělé na potravu; nejvhodnější je pro ně přirozená a organická strava. Jsou neobyčejně citlivé a snadno náchylné k pláči. Věří, že hmota a fyzický život jsou jen iluzí a že svět je něco více, než jen to, co vidíme. Vědí, že život spočívá na energii a na živém vědomí. Vědí, že máme žít v rovnováze s námi samotnými i s naším okolím. Často v sobě spojují "mužské" a "ženské" kvality (androgynie). Jsou většinou nekonformní a hodně kreativní. Svoje postoje dokáží ztěžka vyjádřit slovy; řeč je pro ně mnohdy příliš omezující. Jsou frustrované v systémech, které jsou orientované na rituály a které vyžadují málo kreativity. Často vidí lepší řešení jak ve věcech školních, tak doma. Jen těžko se ztotožňují s běžnými tématy, která se probírají ve školách. Většinou nevidí žádnou spojitost mezi těmito tématy a spirituálním životem, který je pro ně mírou všech věcí. Mají tendenci být samotáři, protože je ostatní děti a jejich okolí jen zřídkakdy chápe a akceptuje. Protože cítí život ve všech věcech, je pro ně často těžké se s nimi rozloučit. Nepřeceňují materiální stránku věcí, váží si ale jejich "duše".

 

Mají silnou intuici Trpí při čekání ve frontách, jsou netrpělivé. Často jsou objeveny díky podezření na poruchy pozornosti bez a nebo s hyperaktivitou, přitom ale pozornost dokážou udržet, když chtějí. Jejich pozornost je velmi těkavá, mohou dělat více věcí najednou

  

Ony samy nevidí žádné hranice mezi hrou, výchovou, vztahy a prací. Všechny tyto aspekty života se pro ně spojují v jednu celistvou zkušenost Potřebují podporu, aby mohly objevit samy sebe. Musí se naučit žít podle nejvyšších principů tak, jak jim rozumějí ony; pokud to nezvládnou, budou depresivní, bojácné a budou samy sobě ubližovat. Jsou tu, aby změnily svět a pomohly nám všem k větší harmonii a míru.

 

Máte-li prosím s těmito lidmi nějaké zkušenosti, nebo jste-li sám indigo, prosím napište svoje zkušenosti, poznatky a nápady sem – formou komentáře. Vaše podněty se pokusím co nejkomplexněji zahrnout do budoucích stránek.

  

 

Jsou Indigové děti vyspělejší už od narození?

 

Děti dnešní doby jsou ve všem rychlejší. Sotva se narodí, už by chtěly být dospělé. A v mnohém jsou. Řeší mezilidské spory nebo globální otázky, nějakým způsobem vidí, jak věci jsou, chtějí se všeho zúčastnit a všechno zapravovat. Ale i jejich fyzický vývoj se nesmírně urychluje. První zoubky, první krůčky či první slova se u nich objevují i v polovičním věku, než bývalo běžné. A lékaři se jen diví ale je tomu opravdu tak. Navíc se tato hranice se stále více posouvá. Běžně se od dnešních rodičů dozvídáme, že první zuby vyrostly ve třetím, nikoliv šestém měsíci, že v osmém už třeba chodí (například Nelinka z Plzně začala chodit již v pěti měsících). Není výjimkou, že indigové děti znají abecedu již před ukončením jednoho roku života. Indigové děti také někdy nepromluví dříve, než se naučí číst, a obecně pro ně platí, že mluvení je pro ně omezující, nedostačující. Vždyť toho lze tolik vycítit a říct telepaticky… Toto jsou jen některé schopnosti, jimiž jsou indigoví výjimeční, každý z nich je jiný a nelze je jednoduše hodit do jednoho pytle, také je často dosti těžké určit, zda jsme či nejsme indigo, protože neexistuje žádná pevně stanovená hranice.

 

Mě osobně se zdá nejtypičtějším rysem, který nesmí u indigového člověka chybět, velmi vysoký a vyspělý stupeň morálky a smysl pro spravedlnost, takové, které nevycházejí ze zaběhnutých zvyků, norem a psaných zákonů, nýbrž z jejich vlastní skutečné schopnosti vnímat okolní svět intenzivně, do hloubky a ve spojitostech, které obvykle ostatním lidem unikají. Na základě takto získaných informací si indigoví vytváří svůj vlastní, nepřejatý a obvykle velmi trefný úsudek, který se ale v současné společnosti nezřídka nesetkává s pochopením.

 

Pro lepší pochopení toho, jak se asi cítí indigoví lidé doporučuji přečíst si následující článek

 

Podobenství - jak se cítí indigový člověk, jak ho vnímáme

 

Indigový život - První strana mince

 

představte si :

Jednoho rána se probudíte, a zjistíte, že jste uprostřed 15. století a nemůžete s tím vůbec nic udělat. Můžete se bouřit, můžete křičet, brečet, vztekat se, a k ničemu Vám to nebude. Pak se jednoho dne smíříte s realitou a pokusíte se žít v rámci možností, které 15. století nabízí. Dokážete si představit, jak to musí být ohromně těžké? Žít bez těch všech věcí, které využíváme v současnosti, a bez kterých si nedovedeme svůj život představit? Zkuste někomu říct o tom co znáte, co jste používali, co bylo donedávna  součástí Vašeho života.  Zkuste někomu vysvětlit že metody které jsou v 15. století považovány za nejlepší, a používány ve všech vědních i sociálních směrech jsou zastaralé. Budou vás považovat přinejmenším za blázna a to se pochopitelně dotkne i vaší psychiky a dalšího vývoje, to se promítne i do kvality mezilidských vztahů, které na tomto pro vás zastaralém místě navážete.

 

Když ostatní neznají a ještě 300-400let ani nebudou znát elektřinu, neznají naftu, fyzikální zákony tak jak je vidíme dnes, neznají ani okolní vesmír, má smysl jim vyprávět, letadlech, počítačích, mobilní komunikaci, o oblíbeném auťáku, o cyklistice, o filmech a MPtrojkách?? Ne. Témata Vašich rozhovorů jsou velmi omezena a může se vím zdát, že jste ztratili všechno. Netoužili byste alespoň o jedné jediné duši, se kterou byste si mohli popovídat prostě o všem, po duši z 21. století?

 

 

Indigový život - Druhá strana

 

představte si :

Je 15. století. Jednoho rána se u Vás ve vesnici objeví podivné individum, zmateně pobíhá sem a tam, křičí, vzteká se, brečí, zkrátka – chová se jako blázen. Vykládá samé nesmysly, jako třeba , že může létat pomocí divného obřího ptáka, kterého jste ale nikdy neviděli a navíc prý nemává křídly, nebo že může slyšet a vidět někoho kdo je přitom daleko, nebo i to, že rychlý pohyb způsobuje stádo koní, v červené krabici 4 X 1,80m.

 

Mno… asi ho necháte přece jen svému osudu a nepolezete mu do rány, že? Nemá to v hlavě v pořádku a může být i nebezpečný. Možná za nějaký čas si na něho zvyknete, bude žít někde na okraji společnosti sám. Neporozumění a problémy s druhými takového člověka mohou přivést do extrémních životních situací a stavů, mezi které patří uzavřenost, frustrace, agresivita a v neposlední řadě sebepoškozování.

 

!!! Připojte se k Indigové skupině na facebooku a poznejte zajímavé lidi !!!

 

indigoforum a webové stránky věnované výhradně této problematice se připravují

chcete-li se aktivně podílet nebo nějak podpořit indigoporadnu, kontaktujte nás skrze kontaktní formulář

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: JSEM INDIGO?

(q, 16. 12. 2014 17:08)

Známky ve škole jsou obrazem toho, jak dokážeš učitelům lozit do prdele!

Nevím

(Calme, 23. 5. 2010 1:32)

Opravdu nevím, o indogových dětech jsem se dozvěděla asi před několika měsíci. Všechno na mě nesedí. Začala jsem v sobě pociťovat jisté změny někdy ve třinácti, pár dní po tátově smrti. Teď je mi devatenáct, často jsem trpěla depresemi, tím, že nikam nezapadnu jsem se trápila hodně dlouho, často se mi stává, že jsem v přeplněné místnosti a přesto se cítím sama. Před dnešním světem utíkám do knížek dokázala bych číst pořád. Moje nespavost mi ovšem dělá taky potíže hlavně když musím do školy. Vždycky jsem chtěla pomáhat jen vím, že ještě nenadešel ten správnej čas. Chodím ven s přáteli směju se snimi ale vím, že z mé strany to není upřímné protože se směju abych zapadla. Ještě jsem nepotkala nikoho ke komu bych mohla být naprosto upřímná a komu bych mohla otevřít svoji duši. Už nevím co bych měla dál psát ikdyž je toho pořád spousta ale už i tak to moje žvatlání nedává smysl.

Re: Nevím

(Tom, 12. 10. 2014 13:26)

Dnes uz nejspíš víš:-)
Mimochodem lidé se schopnostmi a velkými dary se skrývaji, protože si jejich duše pamatuji co se muže stat kdyz se ukazi veřejne...Jsou lide kteri nejsou indiga , ale inkarnovane (velke bytosti) zacatky jejich zivotu jsou doslova o zivot... Ale je to nutne , pokud se maji vcas probrat a chapat souvyslosti... Je to mise pro vybudovani pristupovych energetickych bodu pro zmeny skrze ne...Good Luck všem a hlavne zustat stat nohama na zemi... Nejde o to kdo je kdo, ale to co dela prave ted:-)

Jsem indigová a hledám spřízněné duše

(Lenka, 29. 8. 2011 13:21)

Nechci se tu o sobě příliš rozepisovat, je mi 33 let, jsem indigo a chci konečně poznat někoho, kdo také patří do této skupiny lidí, miluju přírodu, zvířata, nesnáším materialisty a snoby, neuznávám systémy, které si vymysleli lidi, jsem svá a ostatní se s tím neumí poprat, proto hledám také indigového člověka, se kterým bych se už mohla konečně normálně bavit o důležitých a podstatných věcech, indigáčci, napište mi na mail, těším se na vás, máme poslání na této krásné planetě a musíme táhnout za jeden provaz.
Vaše Lenka:-)) mail: lenka.jes@centrum.cz

Re: Jsem indigová a hledám spřízněné duše

(Lucie, 18. 4. 2012 12:33)

Taky jsem indigo, vše jsem vyřešila jdenoduše odstěhovala jsem se na samotu u lesa kde žiji se svou rodinou a všechny zakony a předsudky jsou mi ukraden, hlavně když mohu jit kdykoliv ven a byt blíž sobě, vesmíru a přírodě.

Re: Re: Jsem indigová a hledám spřízněné duše

(betka, 7. 10. 2014 13:59)

Taky mám tendenci se odstěhovat na samotu u lesa.... Jsem zatím v paneláku a docela trpím.

Jsem indigo

(alzbeta.treglova@gmail.com, 7. 10. 2014 13:55)

Ahoj, neptám se, vím to. JSEM ze ZLína. Chci VÁš potkat. Poznat a vidět ze v tom nejsem jen já. Začínám pomalu chytat sociální fóbii. Kolektivy, lidé kolem všechno.... mám mluvit dál??

Nahoře je můj email. Pište!

Jsem INDIGO?

(Pleasure2u, 13. 3. 2014 22:30)

Už od malinka jsem měla velký smysl pro spravedlnost a s přírodou, zvířaty a s dětmi (i když jsem jím sama byla) jsem si neskutečně rozuměla. Kdykoli je mi na blízku pes, hned ke mě zamíří, žádný patník, ale já. Vždycky jsem nesnášela dělat něco jenom protože se to MUSÍ nebo protože OSTATNÍ to tak dělají. Byla jsem vzteklé dítě, odmítala jsem poslouchat a tresty na mě nefungovaly. Nesnáším autority, aby mi byl někdo nadřazený. Hlavně, vždycky jsem byla jiná a už nějaký ten pátek říkám, že mám všechno naopak. Někdo něco má rád, já ne, někoho něco baví, já to nesnáším nebo naopak. Nikdy jsem to sice nezjistila přesně, ale jelikož jsem taky vždycky byla nesoustředěná, domnívám se, že bych mohla mít poruchu pozornosti, ovšem někde jsem četla, že indigo děti jsou nesoustředěné samy o sobě, tak možná tím to je? Lidi mě nikdy nechápali a neakceptovali, vždy jsem měla svoje pravidla a svůj styl, bez ohledu na to, co si o mně kdo myslel a proto jsem byla šikanovaná (to ovšem neznamená, že jsem se přizpůsobila) a vlastně i moje vlastní rodina mě nějak nechápe. Doma absolutně nedokážou pochopit, proč se zajímám o témata, které se mě vůbec netýkají a nemají se mnou co dělat, proč se starám o to, co špatného se děje na druhém konci světa, když já jsem tady. To nikdo nemůže chápat, když nežije ve mně a necítí to, co já. tTa NESPRAVEDLNOST mě prostě přivádí k šílenství...

Re: Jsem INDIGO?

(admin, 17. 3. 2014 13:42)

Někdy je velmi těžké rozlišit osobnost s poruchou soustředění nebo autistickou poruchou od osobnosti indigo.

Ale je dost pravděpodobné, že indigo skutečně jsi.

Pro indiga vždy platí: Přestože nesnáší autority, nesmyslné zásady a pravidla a bývají to lidé, kteří se vždy řídí velmi přísnou morálkou, nezávisle výchově mají silně vyvinuté etické cítění, smysl pro spravedlnost a hluboký soucit s ostatními. Paradoxně se tedy podřizují daleko přísnějším pravidlům, než těm které jsou jim od malinka předkládány rodinou a společností.

Tím se dá snadno poznat )především u dospívajících a dospělých) zda jde o poruchu, nebo je dotyčný jen indigo typ ;)

Re: Re: Jsem INDIGO?

(indigo, 20. 3. 2014 18:13)

Na tento aspekt,co napsal admin,se u témat indigo dost pravidelně zapomíná!

Re: Re: Jsem INDIGO?

(Akhal, 27. 6. 2014 23:21)

Dobrý den, naprosto souhlasím s tím, co jste tady napsal. Ano, dotýká se mne jakákoli nespravedlnost, nejhorší je pro mne, když zjistím, že někdo ubližuje nebo jakýmkoli způsobem využívá druhého člověka, jen pro svůj osobní prospěch. Přesto umím druhým lidem hodně odpustit, hlavně když vidím, že si své jednání uvědomí a mrzí je to. Naopak, mám velký problém odpustit jakékoli pochybení sama sobě. K sobě jsem co se týká etiky a férovosti neskutečně přísná, jakákoli chyba nebo vlastní nečestnost se mne hluboce dotýká. Také nesouhlasím s tím, že bych se viděla jako královnu. Jedině, když zjistím, že se chce někdo na mne "zahojit" nebo mne schválně ponížit jen proto, aby on sám si dokázal svou velikost. Tam umím povstat a :-) " metat blesky". Do své vlastní rodiny jsem se neuměla nikdy zařadit, přestože jsem to velmi chtěla, aby mne lidé chápali a rozuměli tomu, co říkám nebo jak se cítím. Moc se mi to u vlastních příbuzných nedařilo a já nechápala, proč jsem se právě do takové rodiny narodila. Tohle jsem si neuměla vysvětlit a nenapadlo mne se na to podívat z druhé strany - že já bych mohla být příležitosti pro své rodiče nebo sourozence. Je to úplně nový úhel pohledu, který si ještě projdu, procítím a promyslím :-). Ale něco mi říká, že je pravdivý. Děkuji moc za tyto stránky, které jsem dnes našla. S poděkováním a pozdravem, Akhal.

pomooooooooooooooooooooooooc

(debilka, 12. 10. 2012 13:24)

mam dite indiga :(

Re: pomooooooooooooooooooooooooc

(Romanka, 2. 6. 2014 14:32)

proc POMOC?Ja sama modra jsem a ma dcera tez. Nezajima nas materialismus.....ale duse...ne obal ale schranka.Staci jen sedet a pozorovat, nasouchat a nechat se vest.

DOTAZ

(INDIGO, 6. 5. 2012 11:27)

Dobry den,mám dotaz.Když žena která díky astrologii ví že má do půl roku zemřít a přesto otěhotní a vlastně tím zabije nenarozené indigo..uškodí tím take svojí karmě? diky za odpověd,je to pro mne důležité

koukám jako blázen

(Honza, 16. 7. 2010 16:26)

Tak to tady čtu a koukám jako blázen :))) Sysifosi zřejmě nečetli definici indigových dětí a jiní to nechápou nebo spíš evidentně nechtěj pochopit. Tyhlety děcka rozhodně netrpí pocitem nadřazenosti, naopak dost blbě snáší, když se tak někdo chová, nebo taky když se lidi chovaj silácky. Ve škole si na ně druzí dovolujou a oni to trpí. A když to s nima chci rozebírat, tak to chování nějak moc v podstatě neumí ani pojmout, mám pocit. Úplnou neochotu zapojovat se do těch našich mocenskejch her nevidim jako patologický problém. Patologický spíš je, jak jsme si navykli na ty naše pózy a hry na něco a o něco, že když se tak někdo nechová, je hned on za toho problémovýho. Já to mám doma, takže mluvím z první ruky.

No a o komerční hodnotě se nedá podle mě vůbec mluvit. Za posledních pár let jsem se o indigových dověděl docela dost, nestálo mě to ani halíř a pomohlo to. Což se v tomto případě o "uznávaných" psychologických metodách říct nedá.

Re: koukám jako blázen

(indigo, 16. 7. 2010 16:53)

Moje zkušenost je taky spíš o tom, že na indiga si každý dovoluje, jsou hodně zakřiknutí... Paradoxně bývají středem pozornosti, asi kvůli tomu, že prostě uvažují jinak a to je samo o sobě vyčleňuje, ani nemusí moc mluvit.

No a co se týče uznávaných psychologických metod - neříkám, že nikdy nepomohou, ale na indiga působí spíš zhoubně, aspoň co mám tedy zkušenost. Snaží se je totiž "nastrčit" do nějakého modelu uvažování, který je indigům prostě (bytostně) cizí. Problém může spočívat v tom, že indiga vnímají i věci, které psychologické metody (v konečném důsledku obvykle jakési zjednodušené modely chování) nejsou s to postihnout.

A komerční hodnotu má dnes kdeco... I vědecké práce, které by třeba i takový Sisyfos uznal :-)

Re: Re: koukám jako blázen

(L. , 11. 8. 2010 15:30)

bystré, ;-)

Re: Re: koukám jako blázen

(ivo, 12. 8. 2010 6:03)

aby bylo uplne jasno zde davam link na cloveka zte druhe skupiny a jestli chcete stale tvrdit ze na indiga pusobi zhoubne tak jste opravdu poznal jen tu prvni skupinu co se ridi jen tim co se naucily ve skole... http://www.dharmagaia.cz/kniha/6-jyoti-andel-zavolal-me-jmeno-pribeh-transformativni-energie-ktera-prebyva-v-tele/text/87-o-autorce-a-o-knize

Re: Re: koukám jako blázen

(indigacek , 13. 8. 2010 11:25)

Dobry den, naprosto suhlasim s indogo. Chodila som na take terapie a takmer ma to zlikvidovalo. Chcela som sa zabit a oni ma ucili ako to urobit. Diky Bohu, som stale tu. Tak zatim. Nekdy priste:)

Mám pocit že jsme taky.

(Jakub, 23. 10. 2011 23:01)

Už od malička jsme si připadal jiný...a moc jsem se tim nechlubil vždicky jsem se někam začlenil...ale prostě furt to ve mě zůstalo,že jsem jinný dělám věci co by jiní odsoudili a tak je mi 14.let a nevim jestli jsem a nebo nejsem a mám strach se s někým jiným o tom podělit.Tak jestli máte nějaké rady tak prosim,napiště díky.


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

následující »