Jdi na obsah Jdi na menu
 


Indigové děti

(toto téma je vzhledem k jeho rozsáhlému obsahu v rekonstrukci)

 

- kdo jsou indigové děti?

- Jsou Indigové děti vyspělejší už od narození?

- jak se cítí indigo

- připojte se k Indigo skupině na facebooku 

 

kdo jsou indigové děti?

 

ObrazekJejich pohled působí dospěle a moudře, již po narození si svou matku prohlížejí vědomě upřeným pohledem. Velmi brzy jsou schopny abstraktního myšlení Jsou nadané a nebo talentované, velmi inteligentní. Uvědomují si ve svém nitru životní pravdu a velice citlivě reagují na nepravdu. Mají vyhraněný smysl pro spravedlnost. Jsou čestné, upřímné a nezávislé. Mají výborný cit pro to, co je správné, nepotřebují žádnou disciplínu. Naopak potřebují jasné hranice, které ale musí mít své opodstatnění. Pokud rodiče a učitelé nedovolí těmto dětem jednat podle jejich přesvědčení, vyvolají u nich hluboký odpor. Mají potíže s disciplínou a autoritami. Neakceptují vedení od lidí, kteří nemají stejné etické názory jako ony samotné; ani sociální nátlak je nedonutí k podřízenosti. Nelze je donutit udělat něco, čemu nevěří. Odmítají se řídit pravidly a příkazy, nenechají se omezovat překonanými ideály a poučkami víry. Neakceptují koncepci viny a trestu, dají se jen těžko potrestat.

 

Jsou velice zvídavé a nechtějí a nemohou přijmout žádné rychlé a jednoduché odpovědí jen proto, že to jsou tradiční odpovědi minulosti. Vyžadují dobrá zdůvodnění, odpovědi musí být pravdivé. Mívají silnou schopnost empatie, ale někdy naopak vůbec žádnou. Často se starají o spolužáky, kterým někdo ukřivdil nebo s kterými někdo zacházel nespravedlivě. Komunikují velmi lehce se zvířaty, rostlinami, jinými dětmi a s přírodou. Nejednou se lze setkat s tím, že mluví s "neviditelnými" přáteli. Často se tělesně necítí dobře. Jejich smysly jsou velmi jemné, proto je možné je snadno předráždit nebo přetížit. Jsou přecitlivělé na potravu; nejvhodnější je pro ně přirozená a organická strava. Jsou neobyčejně citlivé a snadno náchylné k pláči. Věří, že hmota a fyzický život jsou jen iluzí a že svět je něco více, než jen to, co vidíme. Vědí, že život spočívá na energii a na živém vědomí. Vědí, že máme žít v rovnováze s námi samotnými i s naším okolím. Často v sobě spojují "mužské" a "ženské" kvality (androgynie). Jsou většinou nekonformní a hodně kreativní. Svoje postoje dokáží ztěžka vyjádřit slovy; řeč je pro ně mnohdy příliš omezující. Jsou frustrované v systémech, které jsou orientované na rituály a které vyžadují málo kreativity. Často vidí lepší řešení jak ve věcech školních, tak doma. Jen těžko se ztotožňují s běžnými tématy, která se probírají ve školách. Většinou nevidí žádnou spojitost mezi těmito tématy a spirituálním životem, který je pro ně mírou všech věcí. Mají tendenci být samotáři, protože je ostatní děti a jejich okolí jen zřídkakdy chápe a akceptuje. Protože cítí život ve všech věcech, je pro ně často těžké se s nimi rozloučit. Nepřeceňují materiální stránku věcí, váží si ale jejich "duše".

 

Mají silnou intuici Trpí při čekání ve frontách, jsou netrpělivé. Často jsou objeveny díky podezření na poruchy pozornosti bez a nebo s hyperaktivitou, přitom ale pozornost dokážou udržet, když chtějí. Jejich pozornost je velmi těkavá, mohou dělat více věcí najednou

  

Ony samy nevidí žádné hranice mezi hrou, výchovou, vztahy a prací. Všechny tyto aspekty života se pro ně spojují v jednu celistvou zkušenost Potřebují podporu, aby mohly objevit samy sebe. Musí se naučit žít podle nejvyšších principů tak, jak jim rozumějí ony; pokud to nezvládnou, budou depresivní, bojácné a budou samy sobě ubližovat. Jsou tu, aby změnily svět a pomohly nám všem k větší harmonii a míru.

 

Máte-li prosím s těmito lidmi nějaké zkušenosti, nebo jste-li sám indigo, prosím napište svoje zkušenosti, poznatky a nápady sem – formou komentáře. Vaše podněty se pokusím co nejkomplexněji zahrnout do budoucích stránek.

  

 

Jsou Indigové děti vyspělejší už od narození?

 

Děti dnešní doby jsou ve všem rychlejší. Sotva se narodí, už by chtěly být dospělé. A v mnohém jsou. Řeší mezilidské spory nebo globální otázky, nějakým způsobem vidí, jak věci jsou, chtějí se všeho zúčastnit a všechno zapravovat. Ale i jejich fyzický vývoj se nesmírně urychluje. První zoubky, první krůčky či první slova se u nich objevují i v polovičním věku, než bývalo běžné. A lékaři se jen diví ale je tomu opravdu tak. Navíc se tato hranice se stále více posouvá. Běžně se od dnešních rodičů dozvídáme, že první zuby vyrostly ve třetím, nikoliv šestém měsíci, že v osmém už třeba chodí (například Nelinka z Plzně začala chodit již v pěti měsících). Není výjimkou, že indigové děti znají abecedu již před ukončením jednoho roku života. Indigové děti také někdy nepromluví dříve, než se naučí číst, a obecně pro ně platí, že mluvení je pro ně omezující, nedostačující. Vždyť toho lze tolik vycítit a říct telepaticky… Toto jsou jen některé schopnosti, jimiž jsou indigoví výjimeční, každý z nich je jiný a nelze je jednoduše hodit do jednoho pytle, také je často dosti těžké určit, zda jsme či nejsme indigo, protože neexistuje žádná pevně stanovená hranice.

 

Mě osobně se zdá nejtypičtějším rysem, který nesmí u indigového člověka chybět, velmi vysoký a vyspělý stupeň morálky a smysl pro spravedlnost, takové, které nevycházejí ze zaběhnutých zvyků, norem a psaných zákonů, nýbrž z jejich vlastní skutečné schopnosti vnímat okolní svět intenzivně, do hloubky a ve spojitostech, které obvykle ostatním lidem unikají. Na základě takto získaných informací si indigoví vytváří svůj vlastní, nepřejatý a obvykle velmi trefný úsudek, který se ale v současné společnosti nezřídka nesetkává s pochopením.

 

Pro lepší pochopení toho, jak se asi cítí indigoví lidé doporučuji přečíst si následující článek

 

Podobenství - jak se cítí indigový člověk, jak ho vnímáme

 

Indigový život - První strana mince

 

představte si :

Jednoho rána se probudíte, a zjistíte, že jste uprostřed 15. století a nemůžete s tím vůbec nic udělat. Můžete se bouřit, můžete křičet, brečet, vztekat se, a k ničemu Vám to nebude. Pak se jednoho dne smíříte s realitou a pokusíte se žít v rámci možností, které 15. století nabízí. Dokážete si představit, jak to musí být ohromně těžké? Žít bez těch všech věcí, které využíváme v současnosti, a bez kterých si nedovedeme svůj život představit? Zkuste někomu říct o tom co znáte, co jste používali, co bylo donedávna  součástí Vašeho života.  Zkuste někomu vysvětlit že metody které jsou v 15. století považovány za nejlepší, a používány ve všech vědních i sociálních směrech jsou zastaralé. Budou vás považovat přinejmenším za blázna a to se pochopitelně dotkne i vaší psychiky a dalšího vývoje, to se promítne i do kvality mezilidských vztahů, které na tomto pro vás zastaralém místě navážete.

 

Když ostatní neznají a ještě 300-400let ani nebudou znát elektřinu, neznají naftu, fyzikální zákony tak jak je vidíme dnes, neznají ani okolní vesmír, má smysl jim vyprávět, letadlech, počítačích, mobilní komunikaci, o oblíbeném auťáku, o cyklistice, o filmech a MPtrojkách?? Ne. Témata Vašich rozhovorů jsou velmi omezena a může se vím zdát, že jste ztratili všechno. Netoužili byste alespoň o jedné jediné duši, se kterou byste si mohli popovídat prostě o všem, po duši z 21. století?

 

 

Indigový život - Druhá strana

 

představte si :

Je 15. století. Jednoho rána se u Vás ve vesnici objeví podivné individum, zmateně pobíhá sem a tam, křičí, vzteká se, brečí, zkrátka – chová se jako blázen. Vykládá samé nesmysly, jako třeba , že může létat pomocí divného obřího ptáka, kterého jste ale nikdy neviděli a navíc prý nemává křídly, nebo že může slyšet a vidět někoho kdo je přitom daleko, nebo i to, že rychlý pohyb způsobuje stádo koní, v červené krabici 4 X 1,80m.

 

Mno… asi ho necháte přece jen svému osudu a nepolezete mu do rány, že? Nemá to v hlavě v pořádku a může být i nebezpečný. Možná za nějaký čas si na něho zvyknete, bude žít někde na okraji společnosti sám. Neporozumění a problémy s druhými takového člověka mohou přivést do extrémních životních situací a stavů, mezi které patří uzavřenost, frustrace, agresivita a v neposlední řadě sebepoškozování.

 

!!! Připojte se k Indigové skupině na facebooku a poznejte zajímavé lidi !!!

 

indigoforum a webové stránky věnované výhradně této problematice se připravují

chcete-li se aktivně podílet nebo nějak podpořit indigoporadnu, kontaktujte nás skrze kontaktní formulář

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jak poznam u mych dcer Indigo??

(Kata, 16. 1. 2009 17:10)

Ahoj vsem...Hrozne rada bych chtela vedet, jak poznam u svych 2 dcer indigo... Mam nejake knizky, ale nekdy mi to pripada ze ne a nekdy zas ano...jako by kazda byla indigo, ale jinym stylem...je to mozne??? prosim ozvete se mi nekdo na mail k.zgraggen@seznam.cz dekuju moc Kata

re:briggetka

(džami, 10. 1. 2009 21:51)

mám syna 3,5 let indigo, chceš-li, napiš mi svou e-mailovou adresu, ozvu se Ti, můžeme to společně probrat . . .

CLIVovi

(Anděl bez Křídel, 9. 1. 2009 16:09)

Děkuji za krásnou básničku :-)

Jak na ně?

(Briggetka, 8. 1. 2009 16:04)

Dnes v době rození takzvaných křištálových dětí se mě narodilo indigové na čemž by nebylo nic zvláštního snad jenom to, že spolu nedokážeme vyjít.Dokud byl malinký bylo vše v pořádku (taď jsou mu čtyři roky)ale poslední dobou nejsme schopni spolu vyjít a to ani po dobrém ani domluvou ani jinou cestou nebo jsem ji možná nenašla ale hrozně moc bych ráda a tak prosím, podělte se se mnou o vaše zkušenosti a poznat s indigovými. Dík L

Andělovi bez křídel

(CLIV, 7. 1. 2009 23:38)

INDIGOBEZNADĚJ

Já nechci bojovat
S city si hrát
Chci potěšit milovat
Koho mám rád
Proč skrývat se přít se
Já nejsem soupeř
Proč dělat z přátelství
Podivnou soutěž
Já se chci radovat
Těšit se smát
Lásku všem rozdávat
Být kamarád
Už nebudu bojovat
postrádám sílu
Někoho přemlouvat
Já chci být v klidu...

Indigo?

(Anděl bez křídel III., 5. 1. 2009 23:26)

Lomcuje mnou hrozný vztek, když mi někdo na otázku odpoví, že to tak prostě je a pak se mnou jednají jako s idiotem, protože chci vědět víc, protože chci znát podrobnou, či alespoň adekvátní odpověď, prý bych to nepochopila nebo to nepotřebuji vědět, jsem zvědavá, co mi je do toho apod... Přitom se neptám na žádné soukromé podrobnosti, ale na pracovní věci, na funkčnost věcí atd... Někteří mí spolupracovníci se zajímají o alternativní medicínu a vědy a pyšní se tím, kolik toho znají, ale přitom nemají takt ani pochopení pro mé názory, někdy mám pocit, že hovořím s čarodejnicemi, které jen ukazují své ego a které se pyšní tím, že znají věci, které jiní lidé neznají, ale nevidí city druhých. Vlastně vidí, ale jenom těch, kteří s nimi souhlasí a nevzpírají se jejich autoritě. Duchovně zaměření lidé by ale přece takoví neměli být, neměli by si myslet, že jsou něco více a že někdo, jako jsem já (takový blbeček) by nemohl mít schopnosti jako oni, jenom proto, že se rychleji učí a že jsou asertivnější. Nevím, zda je správné poté poslouchat rady člověka, který se zajímá alternativní medicinou, když si při pohledu na něj představím ostnatý drát nebo něco takového.. Duchovně zaměření lidé by přece měli být něco jako andělé, mít smysl pro spravedlnost, nadled, být nezaujatí, mít cit a chápat druhé nebo se mýlím? Nikdy jsem nebyla rozmazlená holčička, vždy jsem poslouchala rodiče a třásla se hrůzou, abych někomu neublížila, někoho nezklamala nebo jednoduše byla s každým za dobře. Ale čím více jsem se snažila, tím horší to bylo. Nikdy jsem se nikomu nezavděčila, začala jsem se cítit hrozně. Proto, možná vhodná doba - puberta, jsem se tak nějak zasekla a začala se vzpouzet a vzdorovat. Vzdorovat všem, všemu, celému světu. Rozčilují mne politici, kteří lžou, spolupracovníci, kteří se na Vás usmívají a poté Vás za zády pomlouvají. Ničí mě pohledy na naše města, odporné továrny, autobusy, které mají skla polepené reklamami, bilbordy na cestách... Když však vidím moře nebo krásné hory tak mám pocit, že se jako obláček rozplynu. Jen roztáhnout křídla a letět a vidět vše shora, vidět vše úplně jinak. Často se mi chce na lidi křičet, proč jsou na sebe tak hnusní, proč dělají věci o kterých ví, že je dělat nechtějí a proč nutí dělat věci mne, když je takhle dělat nechci. Proč se nemohu sama rozhodnout, proč nemůžu říci svůj názor aniž bych se cítila špinavá a nerovnocenná, proč? Tak se tak nějak plácám životem a nevím, kam se zařadit, co udělat jinak nebo co dělat tak, jak to dělám, protože ani nevím, co dělám dobře a co dělám špatně. Možná jsem blázen nebo jen zbloudilec, vyprávění by to bylo ještě hodně dlouhé. Také ubližuji lidem, protože mne hrozně mrzí, že mě nechápou a snažím se to vykřičet, aby pochopili, co jim říkám, co jim chci ukázat, ale nikdo nevidí ani neslyší. Nebo jsem to možná já, kdo vidí a slyší, ale špatně. Intuici mám, ale stále ji potlačuji, nevěřím si, určitě je to škoda, doufám, že brzy najdu odvahu do toho praštit a že začnu žít svůj život a ne životy podle daných a mnohdy nesmyslných pravidel. Ať je to tak či onak, děkuji, že jsem zde mohla napsat. Děkuji všem, kdo si tento příspěveček přečtou, ať už se mi budete smát nebo Vás má slova upřímně zasáhla, i přesto děkuji za kratičkou pozornost. Všem indigům i neindigům přeji, aby našli tak krásnou a jasnou hvězdu jak jen je to možné, která jim ukázaže správný směr. Jsem ráda, že jsem, ale nevím, co s tím.

Indigo?

(Anděl bez křdel II., 5. 1. 2009 23:25)

A nějakým způsobem jsem se dostala na stránky Indigové děti. Již nejsem dítě, ale lidé mi neustále říkají, že dítě jsem - přerostlé mimino. Jsem takový bavič, nemám ráda, když je někdo smutný, komu mohu pomoci alespoň upřímným slovem nebo úsměvem, tomu se pomoci snažím i za cenu toho, že mne to mnohdy velmi vyčerpává. Neustále beru ohled na ostatní, ale sama sebe tím ničím. Jsou lidé, kteří mě milují a vyhledávají mne, mají mě rádi, chtějí mé rady, říkají, že rozebírám věci tak nějak jinak, rozumě, na druhou stanu jsou lidé, kteří mne nenávidí a nechápou mne a těch je mnohem a mnohem více. Nepotřebuji uznání, poplácání, že jsem hvězda, jen takové maličkosti, jako - no vidíš, už ti to jde lépe, místo - jéžiši já jsem to za měsíc uměla a tobě to pořád nejde nebo ty jsi blbá apod... Když jsem si přečetla charakteristiky indigových dětí, z více než 90% jsem četla sama sebe. Barvu své aury ovšem neznám a ani si nemyslím, že by byla indigově modrá. Nicméně jsem měla hrozné nutkání začít psát, když jsem uviděla poznámku, ať zde dáváme komentáře. Mám problémy s lidmi, většinou se se mnou snaží manipulovat, chtějí, abych dělala věci podle nich a nechápou, že jsem ráda za jejich rady, ale že je přece na mne, jak se rozhodnu. Tvrdí že jsem tvrdohlavá a umanutá, asociální, blbá, pitomá, naivní a našlo by se i spoutu sprostých slov. Prostě mne nenechávají rozhodnout se sama za sebe, bývají na mě hnusní, když nesouhlasím s jejich názory,urážejí mne, zesměšňují...

Indigo?

(Anděl bez křídel I., 5. 1. 2009 23:24)

Ahojky všichni. Vlastně ani nevím, proč zde píši. Snad je to jen touha podělit se o kousek sebe, pochopit, co jsem nebo co nejsem. Vlastně ani nevím, jestli jsem Indigo, rozmazlená holka nebo pomatenec, který se přes více nezž 20 let z nějakých důvodů, mne stále nejasných, nemůže v tomto světě najít. Hledala jsem stránky alternativní medicíny, chtěla bych se naučit léčit, jako Vondář a k tomu s mým datumem narození mám k tomu mít přirozené vlohy, abych se pokusila pomoci blízké osobě (ráda bych pomáhala i dalším), která bojuje se zákeřnou chorobou a fyzicky tento boj prohrává. Mě však stále vede pocit nějakého klidu, nebo nevím, jak to mám nazvat, že to špatně skočnit přece nemůže. Ne protože nechci, ale protože mi to prostě nějak nesedí, že by to mělo skončit špatně.

Indigové...

(bagwell.15, 23. 12. 2008 10:48)

Indigové všech zemí, spojte se!

Díky Clive a ahojky Evi

(Taina, 16. 12. 2008 20:29)

Děkuji Clive za milé vánoční kouzlo a taky mě osobně jsi opět připomenul, že nejsnazží cesta zpět "domů" vede přes vnímání drobných-velkých krás kolem:*)))

a Evi tobě dík, že jsi se ozvala a potvrdila mi, že se svou "jinakovostí"(ať je to indigo či ne) se jde pěkně vypořádat a i ji pozitivně využívat. Jen mi poraď, jak to udělat, abych svého manžela -rozhodně též hrdinu, který mě též neomezuje (úplně přesně jako ty jsem byla přesvědčená, že se nevdám a pak si našla muže tolerantního a svoboduposkytujícího)občas neuvedla do stavu něco mezi zmatkem a nejistotou a obavami - to si rozhodně nezaslouží:o))(a to jsem hodně klíďa a většinu "svých" věcí si nechávám pro sebe:o)))?ahoj někdy

A všem milým ufounkům přeju ať si svými smysly navíc "pochytají" co nejvíc vánočních kouzel a světu (to s ohledem na prognózy, které tu padly)- ať už se to s ním a lidstvem překulí na jakoukoliv stranu - ať je mu to k užitku!

Nejen malým ufounkům k Vánocům :-)

(CLIV, 6. 12. 2008 0:56)

Vánoce
Jen pohlédnu ven je mi milo,
jak nádherně je kolem bílo
stromy z vloček kabátek jemný jako peří
na celý kraj okolo tiše měkce sněží
trpělivý mrazík krystalky když semkne
ticho vodní říše křehkým ledem zamkne
je klid a mír z té krásy cítit
a v tom když začne slunce svítit
vločky zlatě zazáří
třpytí se chladí ve tváři
pak vplíží se zas tajemný čas
sváteční kouzlo prostoupí nás
jen poslouchej a tiše seď
možná se stane právě teď
že rampouch o led zazvoní
a Vánoce kraj provoní.

zdravím

(Eva, 1. 12. 2008 15:54)

Ahoj, pročetla jsem si vše o dětech i lidech indigo, co nabízejí vaše stránky. Přítelkyně mě sem odkázala s tím, že jsem zřejmě indigo :-)). Nechci se pídit po tom či jsem nebo nejsem, ale ráda vám sdělím vlastní zkušenost. Moje matka je servírka, otec byl řidič. Od mého narození byla maminka přesvědčená, že snad nemůžu být jejich, i když díky rodové podobě je to zřejmé. Byla jsem jiná, maminka vždycky říkala, že jsem se už narodila dospělá. Naprosto se vymykám vlastní rodině. Široko daleko v příbuzenstvu není nikdo, po kom bych mohla svoje "znalosti nebo schopnosti" zdědit. Díky tomu, že jsem rodinu převyšovala intelektem a vším ostatním, co vy nazývate indigo...nechala mně rodina vyrůstat po svém. Prostě si netroufli zasahovat. Teď je mi 42 let a jsem jim vděčná, i když to jistě nedělali s nějakým konkrétním úmyslem. Prostě jsem se vychovala sama, vzdělala sama, uplatnila sama. Dokonce (a na to jsem velmi pyšná) jsem našla manžela, se kterým žiju spokojeně 21 let. Jako holka jsem totiž byla naprosto přesvědčená, že já se nevdám. Těžko bych mohla žít v partnerským životě s někým, kdo by mně jakkoliv omezoval. Můj muž jistě není indigo, ale rozhodně je hrdina. Rozdíly mezi námi toleruje, nepodivuje se a přes naprostou rozdílnost názorů, ani nekomentuje :-)).

Nikdy jsem neslyšela o indigových dětech či lidech, moje dnešní setkání je první. Ale zřejmě budu mít minimálně k vám blízko. Prošla jsem kusem života, na kterém mně provázeli a provází spousta zvířat. Zabývám se astrologií a svůj boj se spravedlností v tom světě ventiluji v charitativních společnostech. S autoritami po letech vývoje problém nemám. Většinou totiž bývám (i když možná někdy nezaslouženě) autoritou pro ostatní. Prostě ...možná jsem indigo, ale jsem šťastná. Jednoduše mi to život obohacuje a nekomplikuje. I když upřímně uznávám...byla to dlouhá cesta.

křištál

(prazdnota, 27. 11. 2008 18:44)

Máte někdo zkušenosti s tímto kamenem?
http://zdravi.doktorka.cz/kristal-kamen-ktery-leci/

Co dělat???

(Taina, 25. 11. 2008 20:22)

Ahojky Poustevníku a indigoví,zajímavé i napínavé i smutné počtení. Nevím,zda se já a mí synové můžeme zařadit mezi indigové. Ale většinu popsaných věcí znám: předčasnou "dospěláckost", pocit, že "vím", jak by to mělo být spravedlivěji, že jsem v kolektivu poněkud "ufoun":o))a stejně tak i kdovíodkud nabyté předčasné znalosti - můj syn mi na otázku, odkud to ví (ve čtyřech už objevil čtení i násobení)odpovídal:to už přece vím dávno???Takže možná...Nicméně bych přála všem ufounkům, aby se přehoupli přes období pocitů méněcenosti i případné nadřazenosti i osamělosti (uvědomuju si, že nejvíc mě trápil pocit bezmoci, že VÍM,ale nějak to pro svět nešlo srozumitelně sdělit a přitom to přece bylo tak jednoduché!!!:o)))a nastolili v sobě ticho a pozorovatele(alespoň mě se to nejvíc osvědčilo).Nejvíc to vnímám jako CLIV. V tom tichu všechno do všeho - lepší i horší -nějak líp zapadá!A napadá mě, jestli, když už nás sem ten osud vyklopil (možná o těch pár století předčasně:o))),tak to asi na něco je - alespoň doufám!!!Tak nesmutněme a neplýtvejme energií na své pocity osamělosti a nepochopení a pojďme to své "vím", slyším", "vidím" anebo "cítím" za...na něco použít. Napadá vás někoho něco???

fórum

(prazdnota, 23. 11. 2008 22:19)

http://www.mwforum.org/
fórum, ve kterém je možné zasílat i privátní zprávy

spřízněné duše

(poustevník, 10. 11. 2008 22:35)

pokusím se pro vás indigové i neindigové vytvořit fórum, ve kterém by bylo možné zasílat i privátní zprávy. Je to zatím takový nápad, takže dám vědět hned jak bude něco konkrétnějšího.
Do té doby mi sem můžete posílat různé nápady a připomínky, jak byste chtěli aby to vypadalo a jak by to mělo fungovat.
Možná tím vytvořím prostor pro další kriminalitu kyberprostoru :)) ale jako podstatnější vidím, že se tím otevře nový prostor pro vzájemnou komunikaci.

Vykřičník

(no.8, 23. 10. 2008 16:26)

Nevím jakou kriminalitu máte na mysli. Já jsem jen odepisoval protože jsem cítil že je to tak správně.Poslední dobou se mi vyplací dávat na intuici.A cítil jsem že mám odepsat a tak jsem to udělal.Snažím se jen pomoc a sám více porozumět.Nemůžu tvrdit že jsem určitě indigoví člověk ale myslím si to,protože moc věcí co jsem se dočet z knih na mě sedí.Pokud mě vyvedete z omylu budu rád.

POZOR

(VYKŘIČNÍK, 22. 10. 2008 20:42)

Dávejte si pozor všichni, kdo hledáte zpřízněnou duši. Začínám mít pocit, že Vám odpovídají zvláštní, ale rozhodně ne indigoví lidé. Např. no. Také výzva od Lenky je přehnaně přehraná. Možná je moje varování zbytečné, pokud jste indigoví, poznáte to sami. Ale co Ti, co se za indigové jen považují? Opravdu pozor, kriminalita v kyberprostoru je skrytá, ale o to víc nebezpečnější.

Ahoj Dominiko

(no.8, 22. 10. 2008 16:06)

Myslím že jsi spřízněnou duši našla.Jsem na tom hodně podobně jako ty.Máme oba stejné problémy,taky nechci být zbitečný a chci něco dokázat,jen každej musíme přijít na to co. Myslím že jsi indigové dítě stejně jako já. Když budeš mít chuť napiš rád si stebou popovídám.

je to legrační

(sunabi, 16. 10. 2008 16:54)

je to legrační - ve středověku byli lidé přesvědčeni že země je středem všeho tak silně jako my dnes o fyzikálních zákonech...


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

následující »