Jdi na obsah Jdi na menu
 


Indigové děti

(toto téma je vzhledem k jeho rozsáhlému obsahu v rekonstrukci)

 

- kdo jsou indigové děti?

- Jsou Indigové děti vyspělejší už od narození?

- jak se cítí indigo

- připojte se k Indigo skupině na facebooku 

 

kdo jsou indigové děti?

 

ObrazekJejich pohled působí dospěle a moudře, již po narození si svou matku prohlížejí vědomě upřeným pohledem. Velmi brzy jsou schopny abstraktního myšlení Jsou nadané a nebo talentované, velmi inteligentní. Uvědomují si ve svém nitru životní pravdu a velice citlivě reagují na nepravdu. Mají vyhraněný smysl pro spravedlnost. Jsou čestné, upřímné a nezávislé. Mají výborný cit pro to, co je správné, nepotřebují žádnou disciplínu. Naopak potřebují jasné hranice, které ale musí mít své opodstatnění. Pokud rodiče a učitelé nedovolí těmto dětem jednat podle jejich přesvědčení, vyvolají u nich hluboký odpor. Mají potíže s disciplínou a autoritami. Neakceptují vedení od lidí, kteří nemají stejné etické názory jako ony samotné; ani sociální nátlak je nedonutí k podřízenosti. Nelze je donutit udělat něco, čemu nevěří. Odmítají se řídit pravidly a příkazy, nenechají se omezovat překonanými ideály a poučkami víry. Neakceptují koncepci viny a trestu, dají se jen těžko potrestat.

 

Jsou velice zvídavé a nechtějí a nemohou přijmout žádné rychlé a jednoduché odpovědí jen proto, že to jsou tradiční odpovědi minulosti. Vyžadují dobrá zdůvodnění, odpovědi musí být pravdivé. Mívají silnou schopnost empatie, ale někdy naopak vůbec žádnou. Často se starají o spolužáky, kterým někdo ukřivdil nebo s kterými někdo zacházel nespravedlivě. Komunikují velmi lehce se zvířaty, rostlinami, jinými dětmi a s přírodou. Nejednou se lze setkat s tím, že mluví s "neviditelnými" přáteli. Často se tělesně necítí dobře. Jejich smysly jsou velmi jemné, proto je možné je snadno předráždit nebo přetížit. Jsou přecitlivělé na potravu; nejvhodnější je pro ně přirozená a organická strava. Jsou neobyčejně citlivé a snadno náchylné k pláči. Věří, že hmota a fyzický život jsou jen iluzí a že svět je něco více, než jen to, co vidíme. Vědí, že život spočívá na energii a na živém vědomí. Vědí, že máme žít v rovnováze s námi samotnými i s naším okolím. Často v sobě spojují "mužské" a "ženské" kvality (androgynie). Jsou většinou nekonformní a hodně kreativní. Svoje postoje dokáží ztěžka vyjádřit slovy; řeč je pro ně mnohdy příliš omezující. Jsou frustrované v systémech, které jsou orientované na rituály a které vyžadují málo kreativity. Často vidí lepší řešení jak ve věcech školních, tak doma. Jen těžko se ztotožňují s běžnými tématy, která se probírají ve školách. Většinou nevidí žádnou spojitost mezi těmito tématy a spirituálním životem, který je pro ně mírou všech věcí. Mají tendenci být samotáři, protože je ostatní děti a jejich okolí jen zřídkakdy chápe a akceptuje. Protože cítí život ve všech věcech, je pro ně často těžké se s nimi rozloučit. Nepřeceňují materiální stránku věcí, váží si ale jejich "duše".

 

Mají silnou intuici Trpí při čekání ve frontách, jsou netrpělivé. Často jsou objeveny díky podezření na poruchy pozornosti bez a nebo s hyperaktivitou, přitom ale pozornost dokážou udržet, když chtějí. Jejich pozornost je velmi těkavá, mohou dělat více věcí najednou

  

Ony samy nevidí žádné hranice mezi hrou, výchovou, vztahy a prací. Všechny tyto aspekty života se pro ně spojují v jednu celistvou zkušenost Potřebují podporu, aby mohly objevit samy sebe. Musí se naučit žít podle nejvyšších principů tak, jak jim rozumějí ony; pokud to nezvládnou, budou depresivní, bojácné a budou samy sobě ubližovat. Jsou tu, aby změnily svět a pomohly nám všem k větší harmonii a míru.

 

Máte-li prosím s těmito lidmi nějaké zkušenosti, nebo jste-li sám indigo, prosím napište svoje zkušenosti, poznatky a nápady sem – formou komentáře. Vaše podněty se pokusím co nejkomplexněji zahrnout do budoucích stránek.

  

 

Jsou Indigové děti vyspělejší už od narození?

 

Děti dnešní doby jsou ve všem rychlejší. Sotva se narodí, už by chtěly být dospělé. A v mnohém jsou. Řeší mezilidské spory nebo globální otázky, nějakým způsobem vidí, jak věci jsou, chtějí se všeho zúčastnit a všechno zapravovat. Ale i jejich fyzický vývoj se nesmírně urychluje. První zoubky, první krůčky či první slova se u nich objevují i v polovičním věku, než bývalo běžné. A lékaři se jen diví ale je tomu opravdu tak. Navíc se tato hranice se stále více posouvá. Běžně se od dnešních rodičů dozvídáme, že první zuby vyrostly ve třetím, nikoliv šestém měsíci, že v osmém už třeba chodí (například Nelinka z Plzně začala chodit již v pěti měsících). Není výjimkou, že indigové děti znají abecedu již před ukončením jednoho roku života. Indigové děti také někdy nepromluví dříve, než se naučí číst, a obecně pro ně platí, že mluvení je pro ně omezující, nedostačující. Vždyť toho lze tolik vycítit a říct telepaticky… Toto jsou jen některé schopnosti, jimiž jsou indigoví výjimeční, každý z nich je jiný a nelze je jednoduše hodit do jednoho pytle, také je často dosti těžké určit, zda jsme či nejsme indigo, protože neexistuje žádná pevně stanovená hranice.

 

Mě osobně se zdá nejtypičtějším rysem, který nesmí u indigového člověka chybět, velmi vysoký a vyspělý stupeň morálky a smysl pro spravedlnost, takové, které nevycházejí ze zaběhnutých zvyků, norem a psaných zákonů, nýbrž z jejich vlastní skutečné schopnosti vnímat okolní svět intenzivně, do hloubky a ve spojitostech, které obvykle ostatním lidem unikají. Na základě takto získaných informací si indigoví vytváří svůj vlastní, nepřejatý a obvykle velmi trefný úsudek, který se ale v současné společnosti nezřídka nesetkává s pochopením.

 

Pro lepší pochopení toho, jak se asi cítí indigoví lidé doporučuji přečíst si následující článek

 

Podobenství - jak se cítí indigový člověk, jak ho vnímáme

 

Indigový život - První strana mince

 

představte si :

Jednoho rána se probudíte, a zjistíte, že jste uprostřed 15. století a nemůžete s tím vůbec nic udělat. Můžete se bouřit, můžete křičet, brečet, vztekat se, a k ničemu Vám to nebude. Pak se jednoho dne smíříte s realitou a pokusíte se žít v rámci možností, které 15. století nabízí. Dokážete si představit, jak to musí být ohromně těžké? Žít bez těch všech věcí, které využíváme v současnosti, a bez kterých si nedovedeme svůj život představit? Zkuste někomu říct o tom co znáte, co jste používali, co bylo donedávna  součástí Vašeho života.  Zkuste někomu vysvětlit že metody které jsou v 15. století považovány za nejlepší, a používány ve všech vědních i sociálních směrech jsou zastaralé. Budou vás považovat přinejmenším za blázna a to se pochopitelně dotkne i vaší psychiky a dalšího vývoje, to se promítne i do kvality mezilidských vztahů, které na tomto pro vás zastaralém místě navážete.

 

Když ostatní neznají a ještě 300-400let ani nebudou znát elektřinu, neznají naftu, fyzikální zákony tak jak je vidíme dnes, neznají ani okolní vesmír, má smysl jim vyprávět, letadlech, počítačích, mobilní komunikaci, o oblíbeném auťáku, o cyklistice, o filmech a MPtrojkách?? Ne. Témata Vašich rozhovorů jsou velmi omezena a může se vím zdát, že jste ztratili všechno. Netoužili byste alespoň o jedné jediné duši, se kterou byste si mohli popovídat prostě o všem, po duši z 21. století?

 

 

Indigový život - Druhá strana

 

představte si :

Je 15. století. Jednoho rána se u Vás ve vesnici objeví podivné individum, zmateně pobíhá sem a tam, křičí, vzteká se, brečí, zkrátka – chová se jako blázen. Vykládá samé nesmysly, jako třeba , že může létat pomocí divného obřího ptáka, kterého jste ale nikdy neviděli a navíc prý nemává křídly, nebo že může slyšet a vidět někoho kdo je přitom daleko, nebo i to, že rychlý pohyb způsobuje stádo koní, v červené krabici 4 X 1,80m.

 

Mno… asi ho necháte přece jen svému osudu a nepolezete mu do rány, že? Nemá to v hlavě v pořádku a může být i nebezpečný. Možná za nějaký čas si na něho zvyknete, bude žít někde na okraji společnosti sám. Neporozumění a problémy s druhými takového člověka mohou přivést do extrémních životních situací a stavů, mezi které patří uzavřenost, frustrace, agresivita a v neposlední řadě sebepoškozování.

 

!!! Připojte se k Indigové skupině na facebooku a poznejte zajímavé lidi !!!

 

indigoforum a webové stránky věnované výhradně této problematice se připravují

chcete-li se aktivně podílet nebo nějak podpořit indigoporadnu, kontaktujte nás skrze kontaktní formulář

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Indigované dítě

(ego123, 10. 10. 2008 11:15)

Mě se stalo to samé,také vidím svět v budoucnosti a vidím i AURU a ještě někdy i to,co ostatní nevidí,například-duchy,ufo a mnoho jiného.prosím,jestli víte co to znamená,napište mi na ego123@seznam.cz

pomoc

(lenka, 7. 10. 2008 19:59)

myslím že jsem indigované dítě je mi 15 a už od malička jsem hrozně chytrá do školky jsem šla od 5_ti protože jsem pani uč. řekla jak obíhá sluneční soustava....vidim duchy a taky vidim svět jak bude vypadal za pár set let třeba jdu po ulici a vidím rozmazaně před sebou barák a vim že on tam neni ale vlastně i je....od malička mi babička říká žejsem blázen...dokonce jsem tomu začala i věřit ale potom jsem měla deprese nikdo mi nevěří....potom jsem od ní utekla k mímu tátovi on mi docela věří jenže jenom docela....strašně nerada chodim do školy protože ty děti jsou jiný...děkuju za každou radu a odpověď

Indigo..?

(Dominika, 22. 9. 2008 22:35)

Už odmalička trpím tím,že si připadám jiná.Když to někomu naznačím teď,svedou to na pubertu.Jenže v 6ti letech jsem v pubertě rozhodně nebyla..Pokud považuju člověka za autoritu,ani neceknu,jakmile mám o něm pochybnosti,nejsem absolutně schopná ho respektovat.Nesnášim nespravedlnost,dělaj mi starosti problémy jiných lidí,i těch,co neznám.Přemýšlím o významu života.Nechci tady jen přežít,chci aby to mělo význam,nechci můj čas tady promrhat.Chci změnit život a nejenom svůj.Hledám spřízněnou uši s kterou bych byla schopná řešit tyhle otázky.Mám pocit,že vidím věci jinak,než mý vrstevníci.Články o Indigo child mi otevírají oči..Nevím,jestli se můžu prohlásit za indigo,ale žasnu nad tím,jak na mě ty popisy sedí,bála jsem se,že jsem jediná..Všechny zdravím

Indigové dítě

(Anika, 18. 9. 2008 11:02)

Narodila jsem se ve znamení vodnáře 23.1.1987 v deset hodin večer a nevím zda se mohu považovat za typické či netypické indigo. Je fakt, že 80% charakteristik o indigu na mě sedí. Vnímám svět opravdu jinak a to, co lidé nevidí ve svých problémech, tak já vidím. Chci tu jen podotknout, že se poslední dobou zajímám dost o paranormální jevy a můj dobrý kamarád nyní založil skupinu Griies, která bude ráda získávat informace o zvláštnostech tohoto světa, které jsou vesměs většinou již dokázané, ale vlády nám tvrdí, že to neexistuje a nejsou souvislosti s tím co se děje.

Dle mého názoru vše souvisí s mimozemskými bytostmi, kterých je nespočet druhů a které nás pravidelně navštěvují a kterým původně tato planeta patřila. Nejlepší důkaz jejich existence jsou křišťálové lebky, kterých je sedm + dalších 5 z jiných různých nerostů jako je hematit, růženín apod. Tyto lebky jsou vytvořeny z jednoho velkého kusu kamene a do hladka opracované. Těžko si člověk může představit, že by takto byly vytvořeny i v dnešní době a hlavně když se našli u prastarých zaniklých národů včetně Mayů, kteří předpověděli ono datum 2012.

Četla jsem i o tom, že tyto děti mívají trošku odlišné DNA a to je způsobeno úpravou genomu mimozemskou rasou. Bytosti z jiných světů nechtějí, abychom se zabývali banalitami a řešili ego lidstva, ale potřebují zachránit náš svět nejen kvůli zachování našeho druhu, ale i kvůli tomu, že oni tady také stále žijí. Výklad Bible a jiných náboženských textů je s nimi spojený včetně různých řeckých bájí a pověstí. Když se nad tím zamyslíme, tak Bible je dokument o únosu. Pannu Marii osvítil duch svatý a ona neposkvrněná počala dítě. Andělé z nebes zvěstovali lidem, kde se dítě narodí. Objevila se nová hvězda nad Betlémem, která ukazovala, kde dítě je se svými rodiči, aby lidé mohli vzdát poctu neobyčejnému člověku, který uměl poté chodit po vodě, léčit rukama, šířit lásku a mlčky trpět.

Dalším příkladem jsou Staré řecké báje a pověsti....jsou v nich zaznamenány genetické nesrovnalosti včetně kyklopie, která je i v dnešní době pozorovatelná, gigantismus, který je dnes také pozorvatelný, dále jsou tu pak nestvůry jako minotaurus, napůl člověk a napůl býk.....fikce? Nemyslím. Nevím kdy to bylo v tv, ale ukazovali, že vědcům se podařilo vložit kravské DNA do lidského vajíčka a vytvořit hybrida. V bájích jsou dále kentauři, mořské panny atd. Napůl člověk a napůl zvíře. Co tím chci říct? Že údajní bohové tehdy tvořili takovéto tvory a kdo mohli být ti bohové?

A co je zvláštní? My máme skoro celé DNA jako šimpanz. Je to nějakých 98% DNA a nějaké dobné. A pak je lidská DNA. Připadá vám, že vypadáme jako šimpanz? Chybí mezičlánek. Přechod od šimpanze po člověka. A kde je ten zbytek DNA? Podle vědců můžeme přeskočit jeden vývojový článek, dle mého názoru je to vykonstruovaná výmluva. Protože kdo by v dnešní době přiznal, že lidstvo je součástí pokusu bytostí z jiných planet a že oni nás pomohli stvořit k obrazu svému.

Tohle je má teorie, která dává za vznik indigovým dětem.Nevím jestli mi rozumíte co tím chci říct. To je asi vše.

INDIGOSTESK

(CLIV, 17. 9. 2008 19:21)


Hledám toho
kdo rozumí
nechci mnoho.

Jen přítele mít
co pochopí
mít za kým jít.

Duše je osamělá
kdo ví
jak žít by chtěla.

Kdo poradí
odpoví
slovem pohladí.

Chci tak málo
svěřit se
co se stalo.

Chci se smát
nepřít se
přestat se bát:

ZA NĚKÝM JÍT
SVĚŘIT SE
OPŘÍT SE
ZAČÍT ŽÍT…..JAK TO CHCI JÁ!

RE: Tyrani

(megusa, 25. 8. 2008 19:26)

"Nejde ji mít rád." Tak tahle věta mě opravdu zarazila… "Mám husí kůži jen na ní myslím…" Trošku mazec, nemyslíte? Ona to moc dobře ví, jaký postoj k ní máte a tak Vám to dává patřičně sežrat. Já se jí vůbec nedivím, zažila jsem to na sobě a potom na mé malé sestřenici, když byla na prázdniny u naší společné babičky, se kterou neměla před tím, než k ní poprvé přijela prakticky žádný vztah (její rodiče se rozvedli a ona potom žila v jiném městě). Taky jí dělala různé naschvály (já nejím rýži – i když jí normálně jedla, já tohle, já tamto…), protože babička prostě nevěděla jak na ni. Jinými slovy jí nedala nepodmíněnou lásku. Já jsem s ní vycházela naprosto v pohodě a neměla jsem s ní nejmenší problém (bylo mi v té době 15 a ona chodila do 2. třídy tuším). A taky jsem jednoho dne uviděla její malou zranitelnou dušičku (to když jsme na cestě uviděly mrtvého ptáčka…). Nicméně babička z ní byla na mrtvici… Čím to? Já jsem ji milovala takovou jaká je a moje emoce vůči ní se nepřibližovaly ani na sto mil strachu a děsu a nějaké husí kůži, nepřikazovala jsem jí nic, neprosila jsem se jí o nic, nestyděla jsem se odpovědět jí na dotaz: „Proč má ten pán velký nos?“ v plné tramvaji lidí…. Přehodnoťte svůj postoj a garantuju Vám, že se i vyspíte.

RE: Připadám si jako blázen 2

(poustevník, 15. 8. 2008 2:17)

Každý člověk je jako vysílač a každý z nás vysílá do svého, nejen bezprostředního, okolí určité signály, vlny, které přímo ovlivňují dění. Proto pamatujte na to, že každá myšlenka a každý prožitek MÁ svůj význam a vliv na to, jak se bude svět dál vyvíjet. Obecně se dá říci, že soustředěním na ušlechtilé kvality svět zušlechťujeme, soustředěním se a prožíváním utrpení naplňujeme svět utrpením, zlými myšlenkami zase naplňujeme svět zlem. Jak píšete, tak ve společnosti lidí jste jak lakmusový papírek a "nalaďujete" se na vysílání ostatních lidí. Stejně tak reaguje celý tento svět na každého z nás. Čím bude více lidí, kteří vědomě vyvažují svoje emoce a myšlenky k lepším a čistším kvalitám, tím lépe. Netvrdím, že dokážeme zabránit tomu, co se neodvratně blíží, ale můžeme alespoň trochu přispět k tomu, aby na konci této kalijugy bylo co nejméně trpících.

Vše ovlivňuje vše a nemůžeme zabránit tomu abychom ovlivňovali okolní svět, ale je v naší moci uzpůsobit a přetvořit naše působení.

Máte-li rodinu, vycházejte ze situace že máte rodinu. Máte-li nějaká omezení, vycházejte z toho že máte ta omezení. Nelze nikdy změnit svůj život k lepšímu, nebo dokonce pomáhat druhým, pokud klademe před naše cíle nějaká "kdyby". Vycházejme z toho co prostě JE, protože aby nastalo jakékoli "kdyby" nebo nějaké "až" musí se začít pouze z toho co je "tady a teď". A pokud máte ještě nějaké "ale", které vám stojí v cestě, tak mu nevěnujte žádnou pozornost protože to je ztráta času, soustřeďte se na cíl a najděte způsob jak k němu jít. Člověk by měl věnovat svůj čas, svou energii a svou pozornost výhradně jen těm věcem, které za to stojí, které mají budoucnost, a za které se nemusí nikdy před nikým stydět. Cesta k tomu našemu "opravdovému" není nikdy snadná a nikdy nestojí na úkoru druhých, což když máme na vědomí, máme také spolehlivé vodítko či zpětnou reflexi toho, zda jdeme tím správným směrem.

RE: Připadám si jako blázen

(poustevník, 15. 8. 2008 2:16)

Zdravím všechny..

Nejen pro paní Janu: Dalo by se říct, že zcela chápu Vaše pocity. Mám sice úplně jiný život, ale žijeme ve stejném světě, že... No jo, ale tak mne tak napadá, že na různé životní okolnosti je možné reagovat a prožívat je v podstatě stejně. Zrovna tak člověk může reagovat na tutéž situaci mnoha různými způsoby v závislosti na životním postoji člověka a momentálním rozpoložení. Toto je možné, a to samo o sobě napovídá něco zásadního o zákonitostech kterými jsme v tomto světě limitováni, a také nám to může naznačit jistá řešení z jinak na první pohled bezvýchodných situací. V podstatě záleží právě na postojích daného člověka k dění okolo i sobě samému.
Nechci nijak hodnotit Vaši životní situaci - na to by byl potřeba hlubší astrologický rozbor nebo jiné podrobnější prozkoumání Vaší životní situace, ale obecně lze říct, že "stačí" zapracovat na sobě samém a pochopit proč se na dění kolem sebe díváte tak jak se díváte. Pro takovouto nějakou sebereflexi je pochopitelně ideální, máte-li někoho s kým si můžete bez obav povídat o těch věcech, které vám připadají důležité i o věcech, ve kterých si připadáte jako blázen. Velmi pomáhá porozumění a mnohdy dokonce člověku stačí, když se "pouze" má komu vypovídat aniž by ten druhý musel rozumět nebo mít podobné zkušenosti. Ale pokud se člověk nesnaží porozumět sám sobě a nemá snahu se zdokonalovat, tak ani bezprostřední společnost lidí, kteří sdílí jeho zkušenosti či rozumí problematice, nejsou žádným řešením. Klíč je v nazírání na skutečnost a ne ve skutečnosti samotné.

Ačkoli se to možná nezdá, tak podobné pocity jako Vy prožívá většina vnímavých lidí, u kterých je vedle extrémní citlivosti vyvinut i soucit. Tahle společnost, přiznejme si to, je disharmonická a snad každý, kdo to všechno vnímá by s tím nejraději rázně zatočil. Takové pocity jsou přirozené, jsou vyjádřením touhy pomoci lidem a ulehčit světu od utrpení. Pochopitelně snad každý má někdy pocit, že sám nic nezmůže a že to nejde, že jedinec nemá žádnou moc. Je ale škodlivé se utápět v jakýchkoli emocích a na to je potřeba myslet.

Snad máte silnou intuici, se kterou zatím neumíte pracovat, možná proto cítíte to napětí a bolesti hlavy. Z toho mála co píšete usuzuji, že máte v horoskopu silněji zastoupený vodní element a cílem lidí s takovýmto postavením je učit se dobrému rozlišování mezi subjektivní emocí a intuicí. S intuicí se naučíte dobře pracovat, pokud budete na svoje citové podněty reagovat s lehkostí a bez pocitů svázanosti a tak otevřete prostor pro ničím nezastřený vhled.

konec sveta

(Posel pekelných pánů, 11. 8. 2008 11:35)

ze jmena je jasne co jsem vidim to proste jinak atu spinavou pravdu doufam ze matka zeme smeje tuto spinu a uz nikdy nezaseje lidske plody a nebo jo ???

Pokus

(Martina, 2. 8. 2008 15:30)

Ahj.Obecně se brání kategorizaci, ale něco na tom asi je.Nejsme s manželem klasicky věřící, naše dítě se klaní před jakoukoli svatou sochou, sepne ručičky a modlí se. Jsou jí 4 roky, jinak je ohromný svéráz a vše ví nejlíp.Není to někdy vůbec jednoduché, ale nutí nás se někdy nad sebou zamyslet.Zdravím

RE: Pripadam si jako blazen

(CLIV, 31. 7. 2008 13:47)

Ještě něco, i indikové děti jsou podrobovány zkouškám. Je jen a jen na Tobě, jak uspěješ. Snaž se ze svého syna vychovat toho nejúžasnějšího člověka. Kdo jiný, než indikové dítě by to mělo dokázat? Možná, že právě toto je ten nejdůležtější Tvůj úkol -dát světu novou, lepší generaci. Začít se musí od začátku a chce to trpělivost, jinak se svět nikdy nezmění.

RE. Pripadam si jako blazen

(CLIV, 31. 7. 2008 13:12)

Jsme na tom úplně stejně. Uvědom si, jako já, že nejsi ten nejdůležitější člověk na světě. Vykašli se na svoje "pnutí", přizpůsob se, vychovej syna a udrž manželství. Nikde a s nikým to nebude lepší. Najdi si na všem, co děláš něco hezkého. Tenhle svět Tě pak začne i bavit. Raduj se z maličkostí a hlavně z toho, že jsi a že jsou Tví blízcí. Připrav jim krásný život. Věnuj se svým koníčkům, rozvíjej se a čekej. Možná dlouho. Tvůj čas přijde, sama to včas poznáš. Držím palce.

JÁ VÍM

(CLIV, 31. 7. 2008 12:53)

Nevztekám se, nevysvětluji, pozoruji a vím. Naoko spím, nechci vybočovat, jsou s tím jen problémy. Čekám na svou příležitost. Vím, že násilím nic nezměním, vím, že nepocházíme z opic, vím, jak je s to s lidskou duší, vím, co je po smrti, vím, co je smyslem života. Lidé na odpovědi nejsou připraveni, tak stále čekám a nechávám vše přirozenému vývoji.Pokud někdo přijde s novým senzačním odhalením, jen se usměji a řeknu si JÁ VÍM, KONEČNĚ TO VÍTE I VY. DŘÍVE BYSTE MI NEVĚŘILI.

Pripadam si jako blazen

(Jana, 30. 7. 2008 16:12)

Nelibi se mi dnesni spolecnost. Chci ji zmenit. Nemam prostredky a nevim jak. Vsechno se toci jen kolem toho, jak prezit, jak vydelat penize. Spolecnost odsuzuje vsechno a vsechny, kdo se vymyka zazitemu 'normalu'. Chci lepsi spolecnost, zalozenou na toleranci. viz skolstvi. Ucitele neberou ohledy na to, ze nerozumite treba matematice. Kdyz to nezvladnu, mam smulu... a kdyz nedostuduju na zaklade toho, ze mam velke problemy s matematikou, spolecnost mne nikdy neprijme, protoze 'mate jen zakladni skolu'. Jsem za hlupaka. Pripadam si menecenna, nevim kam dal jit. Mam strach, ze vsechno co vnimam je jen jakasi 'naplast', kterou se snazi moje podvedomi nebo co to je vytvorit abych se necitila mizerne. Ale vlastne to nicemu nepomaha, dela to veci jen horsimi, pusobim jako podivin, ktery je uzavreny sam do sebe.

Mam velke problemy s komunikaci, neumim jasne a zretelne vyjadrit to, co chci. Pisemne je to jine, i kdyz stale obtizne, ale kdyz mam mluvit, je to problem. Manzel mi za to casto nadava, casto si myslim, ze mi nerozumi. Stale mi rika, ze 'mam svuj vlastni svet', ze jsem 'mimo' a ze se neumim na nic zamerit, soustredit. Snazim se zit normalni zivot, ale nejde mi to. A dokonce ani nejsem stastna. Nevim co mam delat. Nechci ale ublizit ani manzelovi a ani svemu synovi, mam je rada.

A jako takovou 'perlicku' - pusobim mirne, nicmene pozorovatelne disfunkce v elektrickych zarizenich. Zarovky cas od casu pobliknou, a kdyz telefonuju pres mobilni telefon, casto ztracim signal a to i presto, ze bych mela mit cisty prijem.

Nejsem zadny nabozensky poblaznenec, chtela bych rict, ze jsem normalni. tedy 'normalni' tak, jak to vnima dnesni spolecnost. Ale nemuzu, jsem 'divna'. A tohle a jeste mnohem vic mne desi. A jsem zoufala, ze nemuzu nic zmenit, protoze jsem jen jeden maly bezvyznamny clovicek na tehle zemi. A ani neverim, ze bych cokoliv mohla zmenit.

Moji jedinou utechou jsou me zajmy. Rada kreslim, pisu. Mam rada sci-fi a fantasy. Kdysi pisu nejakou povidku, muzu si vytvorit svet a lidi tak jak chci ja. Nemusim se podrizovat nejakemu idiotskemu panakovi v praci, ktery po mne rve jen proto, ze neskacu nadsenim, ze mam delat dalsi prescas. Je to unik a touha po necem jinem, lepsim.

Je toho mnohem vic, co bych chtela rici, protoze tohle vse v sobe dusim uz strasne dlouho, ale prestanu. Tolik k obrazu jednoho dalsiho blazna - mne.

Pripadam si jako blazen

(Jana, 30. 7. 2008 16:11)

Letos mi bude 24 let, jsem matkou 4 a pul leteho syna a jsem vdana. Ale porad si pripadam hrozne osamela. Nevim jestli jsem neno nejsem indigo, uprimne nemam rada skatulkovani veci jen proto, aby mely nazev a 'skatulku'.

Pokazde, kdyz se dostanu do vetsi spolecnosti lidi, pripadam si jako radio, ktere se snazi zachytit signal od ostatnich. Vnimam vsecko, je to jako zmet ve ktere se nedovedu orientovat. Casto se mi stava, ze pak na zaklade cele teto 'zmeti' se moje nalada otoci o 180% - je to jako bych vcucavala emoce vseho okolo. Ovlivnuje mne to a casto mam uzkostlive stavy, kdy se mi chce brecet. Tohle plati i v pripade opacnem, ze se dostanu mezi lidi, kteri jsou rozjareni a veseli, ale v tomhle pripade mne to ovlivnuje pozitivne, i kdyz vlastne ani nevim proc se chci smat, proc jsem najednou v euforii. Casto trpim bolestmi hlavy, hlavne kdyz se pohybuju mezi mnoha lidmi. S jedinci to neni tak hrozne, i kdyz o to silneji proste vim, jak se citi, casto i co si mysli. Nectu myslenky v pravem slova smyslu, proste poznam co si mysli. Nevim jak je to mozne. Uz jsem tim i vydesila par lidi.

Stava se mi, ze citim tlak a 'tihu' uprostred cela a ve spancich. Stupnuje se to, pak citim horko, jako kdybych se 'prehrivala', jako kdybych mela 'vybouchnout', jako kdyby se ve mne cosi hromadilo. Nevim co mam delat. Prechazi to zhruba do pul hodiny, kdy se objevi bolest hlavy.

Mivam pocity uzkosti, strachu a vnitrne citim, ze se neco deje. Ne se mnou, ale se svetem. Neco se ma stat. Nevim co. Vnitrne kricim, ale vim, ze nemuzu nic z tohohle co tu pisu rict nikomu, kdo je v mem okoli. Mysleli by si, ze blaznim. Mozna blaznim? Neznam odpoved. A ani nedokazu dost dobre vysvetlil to, co se deje se mnou a ani nedokazu vysvetlit pocity, ktere zazivam. Nekdy vice, nekdy mene intenzivne.

Predstavte si, ze vnimate kdesi vnitrne, v podvedomi, ze ma prijit hodne moc bolesti a utrpeni. Nevim jak, ale citim, ze hodne lidi bude trpet v nasledujicich letech a ze prijde neco (pouziju klise) velkeho, co neovlivni jen nasi malou zemicku ceskou, ale bude to mit daleko vyssi rozsah, globalni. A pokazde, kdyz mam tenhle silny pocit, placu. Mam strach. Nema to zadne logicke vysvetleni. Proste tyhle pocity prijdou. Citim se jako blazen. Paranoidni blazen.

Re: Da se zmenit?

(poustevník, 26. 7. 2008 3:51)

Změnit? Myslím, že nemusí jít o "změnu" v pravém slovy významu, ale jen o útlum nebo potlačení schopností. Pokud se člověk nějakému směru aktivně nevěnuje, potom se schopnosti spojené s tímto směrem dostávají do útlumu do latentního stavu - podobně jako když atrofují nepoužívané svaly. Pokud ale člověk ztrácí schopnosti nebo nějaký um v oblasti, se kterou prakticky stále pracuje, pak je k nalezení příčiny potřeba daleko hlubší analýzy.

Pokud se člověk narodí indigo, pak je stále indigo i když svoje schopnosti nepoužívá a může je "přehlušit" jinými životními postoji. Jisté typické rysy zůstávají celý život.

Re: Tyrani

(poustevník, 26. 7. 2008 3:36)

Nedoprošujte se vnučky o to, aby dělala to co je potřeba. Neporoučejte jí, co má dělat. Oba tyhle postupy jsou špatným vzorcem chování a výchovy - je to totéž ale projevené v opačných polaritách. Vnučka zřejmě indigo není, ale i tak se domnívám, že byste v rodině mohli vyzkoušet dvě věci. (Předpokládám, že nesmyslné "úkoly" jí nedáváte, ačkoli musím smutně konstatovat, že je to dnes zcela běžné.)
1. Nerozkazovat a nedoprošovat (neponižovat) se - naopak trpělivě, beze strachu a bez afektu vysvětlovat (v tomto případě) na rovině racionální. Na druhou stranu projevit zájem učit se i od dítěte, zajímat se opravdově o jeho názory a postoje. Je dobré si uvědomit, že zrovna tak jako pocit nadřazenosti či povýšenosti tak i strach či úzkost takovýto zdravý a vzájemně rovnocenný postoj do značné míry znemožňuje.
2. Nedostatek soucitu je asi spojen s nedostatkem vlastních zkušeností (mohou být i jiné příčiny, ale na to tu není prostor) a tudíž i nedostatkem jistého druhu inteligence >>> na konkrétních příkladech je potřeba dítěti ukázat, že to, co právě prožívá ono, může prožívat i někdo jiný. Ukazovat a učit je, že lidé jsou různí, ale že všichni shodně cítí radost i bolest. Že každý člověk má svůj vnitřní svět, a že pro každého na celé Zemi je důležité právě to, v co věří i když každý může věřit v něco jiného. A nikdo na celém světě nevěří a ani nechce vědět a přiznat si, že právě on se mýlí. A v neposlední řadě je potřeba zdůraznit, že na celé Zemi není jediný člověk, který by se v něčem, čemu opravdu věří nemýlil.

Všichni lidé jsou omylní, všichni prožívají hezké emoce, všichni pociťují bolest a všichni lidé mají k něčemu pouto.. v tomhle jsme si všichni zcela rovni a není mezi námi nikdo, kdo je víc nebo nikdo kdo je míň. Ať jsme indigoví nebo ne.

Da se zmenit?

(Nika, 24. 7. 2008 1:44)

Podle toho co jsem zde cetla, jsem jako dite byla indigo. Ale ted mam pocit, jakobych tuhle "vlastnost" stratila. Empatie mi zustala, ale mam pocit ze se stavam den ode dne konformnejsi a (...jak to rict!?) hloupejsi.
Je to mozne?

konečne nejake forum

(xxx--xxxx, 18. 7. 2008 3:56)

jsou to vyhody nebo prokleti.....

Mam takove stavy poslednich par mesicu před 21 letamy jsem zjistil vše....že to nebyly jenom prazdne myšlenky
s tim že mi nikdo nevěřil...ale citim emoce ostatnich přes slova a očni kontakt,,,,nekdy až desive zažitky....
bohužel jich bylo vice .....hodne lidi sem vytahl z blazince diku tomu že jsem ty jejich problemy přečetl...protto dar bo prokleti?? mlhins@email.cz

re: tyrani

(kajka, 16. 7. 2008 16:59)

Tak me vnučce je 8 let. Nelze ji určit meze, nic se ji nedavá příkazem, vždy jde o prosbu, a nikdy nejde o příkazy. Nesnesla by to, a my se podle toho chováme. Sama se o sobě vyjadřuje jako o vysoce inteligentní osobě. Klidně řekne dospělému, velice sečtelému člověku... nejste nejchytřejší, chytrá jsem já. A tak radějí mlčím a poslouchám její příkazy. Ale skutečně se ji nedá upřít vysoká inteligence, ale soucit???? To nezná. Snad jen se zvířaty, ale člověk ji nezajímá, ani jeho problémy ani trápení.Mi někdy připadá jako robot. Bez citů. U psychologa už byla, nechce tam už nikdy jít. Na jeho blbé otázky nebude odpovídat..... A co dál???


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

následující »